Jak získat klienty do advokátní kanceláře

1. Doporučení

Většina českých advokátů takhle získává většinu práce a není na tom nic špatného. Je to nejlevnější kanál, jaký existuje, a začínáte o kus dál než u člověka, který o vás nikdy neslyšel. Získat si ho pořád musíte, jen nezačínáte od nuly.

Co s ním jde dělat víc, než většina lidí dělá, jsou dvě věci.

Bývalí klienti netuší, jestli máte volno. Většina lidí předpokládá, že advokát, který jim pomohl, je zavalený, a radši vás nikomu neposílají, aby neobtěžovali. Když se po čase ozvete a řeknete rovnou, že berete nové případy, ten předpoklad zmizí a vaše jméno začne chodit dál.

A druhá věc: udržujte kontakt s účetními, daňovými poradci, realitními makléři a notáři. Jejich klienti se jich na advokáta ptají pravidelně a oni řeknou jméno, které jim zrovna naskočí.

Dvě věci z kodexu, protože se týkají přesně tohohle. Za doporučení se neplatí ani jedním směrem, čl. 32 zakazuje úplatu poskytnout i přijmout. A podle čl. 31 nesmíte nabídnout právní službu někomu, kdo o ni sám nepožádal, s výjimkou lidí, se kterými se stýkáte soukromě nebo při výkonu advokacie.

Z toho plyne něco, u čeho stojí za to se zastavit: vy nemůžete jít za klientem. Klient musí přijít za vámi. Proto rozhoduje, jestli vás najde a jestli si vás vybere.

Druhá věc, kterou si lidé neuvědomují: i doporučený klient si vás nejdřív najde na internetu. Dostane vaše jméno, napíše ho do Googlu a teprve podle toho, co uvidí, zavolá. Doporučení a web tedy nejsou dvě možnosti, ze kterých si vybíráte. Druhé rozhoduje o tom, kolik z prvního se promění v telefonát.

2. Firemní profil na Googlu

Nejpřehlíženější věc na celém seznamu. Je zdarma, zabere odpoledne a u hledání typu „advokát Olomouc“ bývá to první, co člověk uvidí, ještě nad běžnými výsledky.

Patří tam adresa, otevírací doba, telefon, odkaz na web, obory a fotky. Ne fotobanka, ale vaše kancelář a vy.

A hodnocení. U advokáta je to citlivé téma, protože klient nemůže popisovat případ, ale může napsat, jaké bylo s vámi jednat. Prázdný profil vedle profilu s deseti hodnoceními prohrává, i když je za ním lepší advokát.

3. Web

Web někoho přivést umí. Člověk, který o vás nikdy neslyšel, vás najde ve vyhledávání a ozve se. U nové stránky to ale trvá měsíce, takže na tomhle vaše nejbližší kapacita stát nebude.

Od prvního dne dělá něco jiného: rozhoduje ve chvíli, kdy vás někdo už našel a porovnává vás s dalšími dvěma. A to je práce, které je mnohem víc.

Kdo přijde na doporučení, hledá na webu potvrzení, že mu známý poradil dobře. Kdo vás našel sám, potřebuje během pár vteřin poznat, jestli pomáháte přesně s tím, co řeší on. Obojí zvládne stejná stránka, ale jen když je psaná pro člověka v konkrétní situaci, ne jako představení kanceláře.

Co konkrétně na takovém webu má být, rozebírám na stránce co má obsahovat web advokátní kanceláře. Jak takový web stavím já, je na stránce tvorba webu pro advokáty, a kolik stojí, na stránce kolik stojí web pro advokáta.

4. Vlastní texty o oborech

Nejpomalejší cesta ze všech a jediná, u které se práce nasčítá. Článek, který napíšete letos, vám může vozit lidi za tři roky, aniž byste s ním cokoli dělali.

Nepište o novelách zákonů. Pište o tom, na co se vás klienti ptají pořád dokola. Jak dlouho trvá rozvod. Co se děje po podání trestního oznámení. Kdo platí náklady, když spor prohrajete. To jsou věty, které lidé opravdu píšou do vyhledávače.

Jedna stránka, která poctivě odpoví na jednu otázku, je víc než deset obecných o právních službách.

5. LinkedIn, přednášky, média

Staví jméno v oboru. Přímé poptávky z toho chodí zřídka, a kdo tvrdí opak, obvykle prodává kurz.

Má to smysl ze dvou důvodů. Kolegové posílají případy, které sami neberou, a posílají je lidem, na které si vzpomenou. A když si vás potenciální klient vygooglí, je rozdíl najít jenom web a najít web plus někoho, kdo o oboru veřejně mluví.

6. Placená reklama

Jediná cesta, u které si opravdu vyberete, kdo přijde. Zadáte obor i město a lidé začnou chodit ten den.

Dvě věci, které je potřeba vědět předem. Za každé kliknutí platíte, i za to od člověka, který si to hned rozmyslí. A ve chvíli, kdy přestanete platit, přestanou chodit i lidé. Nic se nenastřádá.

Co na to ČAK

Pravidla znáte líp než já. Píšu o nich z jiného důvodu: odpovědnost za to, co o vás zveřejní dodavatel, nese podle kodexu advokát.

Reklama zakázaná není. Čl. 26 ji výslovně povoluje, a to i „elektronickou komerční komunikaci“, pokud platí podmínky čl. 25: informace musí být přesné, nesmí být klamavé a musí respektovat mlčenlivost.

Podstatnější je čl. 19. Za klamavý údaj označuje každý údaj, který „může vzbudit neoprávněné očekávání o výsledcích, jichž je advokát schopen dosáhnout“. Tedy přesně to, co vám marketingová agentura nabídne jako hlavní argument, protože v jiných oborech je slib výsledku úplně běžný.

A čl. 28: advokát nesmí dát nikomu souhlas, aby o jeho podnikání informoval nad rámec těchto pravidel. Ne dodavatel. Advokát.

Prakticky to znamená, že etickou stránku hlídáte vy, i když text píše někdo jiný. Ne proto, že by dodavatel byl nepoctivý, ale proto, že o tom omezení nemá důvod vědět. Celý kodex je ke stažení na webu ČAK, ve znění usnesení 1/2018.

Čím začít

Když na všechno nemáte čas, a nikdo ho nemá, tohle je pořadí.

Kdy nic z toho nezabere

Řeknu to rovnou, protože je to poctivější než prodat vám něco, co vám nepomůže.

Pokud vaši klienti chodí výhradně od firem a od kolegů, nikdo si vás na internetu nehledá a ani hledat nebude, většina téhle stránky je vám k ničemu. Web vám potvrdí to, co už o vás někdo řekl, ale nové klienty nepřivede, protože je nikde nebere.

Tohle platí hlavně u čistě firemní a korporátní praxe. Naopak v oborech, kde je klientem obyčejný člověk v nepříjemné situaci, tedy rozvody, obhajoba, nemovitosti, dluhy, vás lidé hledají každý den.